Jižan (skinheadem od roku 1985) – Rozhovor (duben 2016)

Tentokrát Vám přinášíme trochu jiný rozhovor, než jste zde mohli číst. Není to rozhovor se členem kapely, i když o muzice je taky… trochu o politice, ale hlavně o prvních letech, kdy se tu objevili skinheads. Na chvíli se můžete přenést do časů, kdy většina z nás chodila do školy a mnozí z Vás nebyli ani ještě na světě. Řeč bude i o životě, přátelství či hodnotách. Takže tedy…

Jižan
Jižan

Ahoj Dane, povídej o tom, jak se mladý kluk v socialistické společnosti stal skinheadem? V jakém to bylo roce?

Moje výchova byla vždy v protibolševickým duchu, takže cokoli, co bylo proti se mi líbilo. Myslím, že v roce 85 nebo 86 jsem ve 100+1 četl článek „Holohlavci, to jsou pane chlapci“ a už to jelo. Začal jsem pátrat jestli i u nás nějaký holohlavci jsou. A ejhle, byli … Detaily si už moc nepamatuji, ale vím koho jsem potkal prvního. Byl to Ondra Z.. Zrovna loni v prosinci, když jsme jeli k Tobě na muziku, jsme se o tom bavili. No a dál už pokračoval život plešatej. Pivo, baby, fotbal, muzika a sem tam nějaký ty boje s pankáčema a jinejma divnejma lidma.

Tak ten článek jsem četl taky. Takže jsi nezačal tím, jako většina, že jsi byl nejdřív punk? Co jsi poslouchal za muziku v té době?

Nene, pro mě byl punk vždycky špína. Tím nemyslím muziku, ale pankáče, takže tohle mě fakt nelákalo.
Doma táta vždycky poslouchal relativně normální hudbu – Rolling Stones, Olympic, Beatles apod. Takže rock jsem měl v krvi od mala a do dneška mi to zůstalo, jen jsem obměnil to, co on poslouchal. Ani jedno z toho bych si dneska nepustil. Vondračková, Gott a další komunistický sračky se u nás nikdy neposlouchaly (smích).

Punk byl tenkrát přeci taky ještě antikomunistický. Dalo by se říct, že jste byli na jedné lodi. Jak Vás vůbec tenkrát chápali příslušníci VB?

Tenkrát byl antikomunistickej kdokoli, kdo se nějak vymykal. To ale neznamená, že to byl můj kámoš. Pro mě to rozhodně nebyla jedna loď.
No, jak nás chápali by museli říct oni. Ale rozkazy asi měly jasný. Plešatá hlava na sebe upozorňovala slušně, takže jsem na fízlárně skončil nepočítaně. Ve většině případů jen za to, že jsem nezapadal. Prostě buzerace jako prase. Jednu konkrétní věc si pamatuji do dneška. Na bundě jsem měl našitou trikoloru, šel jsem po Braníku a zastavili u mě benga. Klasická kontrola občanky. Jeden si všiml nášivky, sebrali mě, odvezli k nim a donutili mě ji klíčema odpárat. Sice to bolelo, ale nedal jsem se lehce a pár hodin odolával (smích).

Já kdysi četl, že příslušníci skinheadům v těch rvačkách nadržovali. Podle nich šlo o slušně ostříhané chlapce. A co ti na tvoje krácení volného času říkali rodiče? Přeci jen jsi si za totality mohl slušně zničit život díky fajn partě a názorům.

Netvrdím, že všichni policajti byli stejný, ale tenkrát bylo těch „shovívavejch“ velmi málo.
Naši, hehe, máma málem dostala infarkt, když sem poprvé přišel ostříhanej a myslím, že moje pobyty na cpz jí taky určitě život neprodloužily. Nakonec ale měla v ložnici pověšenou moji plešatou fotku, takže si myslím, zvykla. Ale určitě to byl nápor na psychiku jak prase, vzhledem k utahování šroubů těch posledních pár let před „revolucí“.
Ona věděla, co ty komunisticky mrdky dokážou. Já si to samozřejmě v pubertě ale nepřipouštěl.

Podobné infarktové situace asi zažila většina našich rodičů. Kolik ti bylo v té době let? Byla to pro vás spíš hra, snaha uniknout komunistické šedi, nebo skutečná rebelie? Jak velký počet byl tenkrát skinheadu v Praze?

V roce 89 mi bylo 18 let. Myslím si, že to byl mix rebelie a uniknutí šedi, minimálně ze začátku. Ale jako hru jsem to já osobně nebral nikdy. Počet skins v Praze nevím, nikdy sem to nepočítal, ale ty absolutní začátky bylo pár lidí. Do dneška moji nejlepší kamarádi mimochodem.

Takže potvrzuješ, že přátelství ze rvaček je přátelství na celý život?

To je hodně zjednodušený… rvačky byly součástí tvrdého života a to přátelství určitě utuží, když víš na koho je spolehnutí. Ale to přátelství vytvořil společný život, tenkrát jsme byli spolu furt, víc než s vlastní rodinou. A to už samozřejmě nikdy nevymažeš.

4-Skins
4-Skins

Tak to chápu stejně. Ale zpět do historie. Co jste tenkrát nosili za oblečení. Bomber, martensky to bylo asi nemožný, nebo?

No, nemožný to nebylo, ale hodně těžký sehnat to jo. Já si sehnal bomber až na podzim 88 z Budapešti. Do té doby sem měl takovou zelenou bundu dost podobného střihu. Marteny jsem si přivezl v prosinci 89, hned jak se smělo do západního Berlína.

A tím jsi utratil kapesný na celý rok… Co muzika? Bylo tenkrát možný sehnat skins kapely ze zahraničí? Punku už tenkrát tu bylo dost.

Jasný, kolovalo pár kazet. 4-Skins apod. Hrozný kopie samozřejmě. Ale hrálo to a dalo se poznat, o co jde.

A pak se objevil u nás Orlík. Co to pro vás znamenalo?

Bylo to osvěžující, mít naši muziku živou a ne jen reprodukovanou.

Bylo to jako, když začal v Anglii znovu hrát Skrewdriver?

Já si myslím, že pro nás určitě ano.

Orlík počátkem 90tých let
Orlík počátkem 90tých let

Jak často Orlík hrál? Stal se Dan Landa pro vás něčím, jako „vůdcem“?

Aaaaaa, klasický klišé… vůdce. To je blbost, byli jsme parta výborných kamarádů, nic víc. Žádný vůdce s nohshledama.
Jak často hráli? Čoveče nevím, to už fakt nedám dohromady.
Dana bych spíš označil za „mluvčího“. Do textu dokázal dostat to, co si všichni mysleli.
Pár koncertů proběhlo společně s pankáčema a většinou to dopadalo zajímavě. Co si pamatuji, tak pár akcí bylo společně se Sestrama, což dneska už ani není uvěřitelný. Ale památnej rozhovor s Fanánkem ze Bzence je toho důkaz.

Fanánek se taky snažil být chvíli skinhead, než mu to Sestry zatrhli.

Možný to je, ale tuhle verzi sem nikdy neslyšel. To i ten dementní Hošek z Plexis chtěl bejt chvíli skinhead.

 Hagen Baden Vlevo baskytarista Orlíku Kuba Maleček a kytarista Orlíku David Matásek.

Hagen Baden
Vlevo baskytarista Orlíku Kuba Maleček a kytarista Orlíku David Matásek.

Dokázal dát do textu myšlenky atd. Dalo by se říct, že už tenkrát skins směřovali k nějaké organizovanosti a společným názorům, třeba i politickým?

To je lidská nátura. Tímhle směrem sklouzne jakákoli skupina lidi s podobnejma názorama. Ale my jsme byli prostě hrdý Češi, nesnášeli bolševiky a nic víc se neřešilo. Ale máš pravdu, i tohle už je politickej názor (smích).

Tvořit politické hnutí za komunistů nešlo. Naproti tomu, jak jste prožívali listopad 89? Neměli jste snahu zkusit se nějak víc profilovat?

Nemůžu mluvit za ostatní, ale já sám osobně takovou snahu neměl. Listopad 89, v tý době, samozřejmě vypadal super. Dneska už si to nemyslím, ale tenkrát to prostě supr bylo, že jdou komunisti do píči. Já je teda chtěl věšet na lampy, ale nějak nikdo nechtěl (smích).
A k té organizovanosti, dospíval jsem za tuhýho komunismu, kde bylo všechno organizovaný, takže mám k jakýkoli organizovanosti odpor.

Franz
Franz

Pak se objevil budoucí kandidát na prezidenta a s ním i Nová Česká jednota. Co to vlastně znamenalo?

No, myslím si, že to měl Vláďa jen v hlavě, jako nějakej možnej nápad, kterej ale nikdy nedošel dál než k pár debatám u piva. Nevím o tom, že by něco víc, než myšlenka existovalo.

Krátce před vítězným listopadem a po něm, se mezi skins v Praze objevili lidi, jako byl právě pozdější prezidentský kandidát, ale třeba i JX Doležal, Hošek z Plexisu. Dan Landa. David Matásek. Zajímáš se o ně ještě dnes? Sleduješ jejich vývoj?

Nezajímám, ale u některých z nich nejde nesledovat. Když Franz kandidoval, tak to bylo všude. O Danovi je taky slyšet dost. O Davidovi minimálně, ale sem tam se objeví nějaký info. A ty další dva jsem neřešil nikdy a ani nehodlám, ty jsou pro mě odpad, který za to nestojí. Ani do dneška netuším, proč se kolem nás motali.
Asi móda, nebo snaha se odlišovat.

Co říkáš na soud s Braníkem? Byla to vůbec první taková kauza u nás.

Jo, ale rozhodně nebyli jediný, „módních“ blbečků se našlo víc, ale ty nejsou mediálně známí.
Soud s klukama byl klasickej hon na čarodějnice a slušnýho k tomu není, co říct. Od té doby se rozhodně nic nezměnilo. Když říkáš pravdu, dostaneš přes píču.

Uběhlo 25 let od vraždy Aleše Martinů. Znal jsi ho osobně?

Ano, znal. Ne tak dobře jako kluky z kterýma jsem „vyrůstal“, ale znal.

Kauza Aleše Martinů
Kauza Aleše Martinů

Pravdu, kolem této události, se asi nikdy nedozvíme. Jaký ty máš názor na tu událost s odstupem let?

No, pravda je známa, nebyl tam tenkrát sám, byli tam svědci. Ale oficiálně pravda samozřejmě nezazní. Názor mám pořád stejný – jeden zmrd zabil našeho kamaráda.

A ta nejpravděpodobnější verze, co se k tobě dostala?

Úmysl ublížit nebo zabít tam podle mě byl. Důvody nevím a ani jsem nad nimi nikdy nepřemýšlel. Rozhodně si ale nemyslím, že to byla sebeobrana. Ovšem naše „nezávislé“ soudy měly samozřejmě jasno.

Možná i škoda, že při výročí jeho smrti někdo neudělá nějakou vzpomínku.

To určitě. Kluci s kterými tehdy chodil do jedny putyky (u který se to mimochodem stalo) by vymyslet mohli. Ale netuším, kde je jim konec. V kontaktu s nimi nejsem léta.

Pojďme dál. Někdy v roce 1990 se objevil článek v Mladém Světě „Těžký boty až nahoru zavázaný„. Tam se poprvé objevilo jméno skin Jižan. Tak povídej…

Už nevím, kdo tenkrát přišel, že zná toho vola Vondráčka a ten že by chtěl o skinheads napsat do MS. Tak jsme souhlasili a sešli se s ním. Něco jako rozhovor proběhlo, pak nám dal přečíst co vydá a vypadalo to dobře. No a pak vyšlo úplně něco jiného. Klasickej novinářskej podraz. Nejhůř z toho vyšel Dan Č. Dokonce tam napsal i jeho celý jméno a adresu. Dneska bychom ho na tom uvařili, ale tehdy s tím oficiální cestou nešlo nic. Mě to každopádně naučilo jednu zásadní věc, nikdy nikam žádný rozhovory nedávat a s novinářskou špínou se vůbec nebavit. Od té doby jsi první, s kým jsem ochotný rozhovor udělat.

Tak toho si vážím. Taky jsi z toho měl průser ve škole. Už tehdy vadilo, že jsi skinhead? Nicméně ten článek paradoxně nastartoval druhou vlnu skinheads u nás.

No, vzhledem k tomu, že mi tam jmenoval moji tehdejší školu, tak bylo jasný, že se to řešit bude. Nakonec to dopadlo relativně dobře, ale na vedení školy jsem tenkrát vysvětlovat musel a nějaký to pokárání a postih jsem taky vyfásnul. Už jen to, že jsem to vůbec musel řešit mě ale sralo.
Myslím si, že vždycky vadilo, že jsi skinhead.
No a pokud tenhle blábol nastartoval další vlnu, tak aspoň nějaký plus měl (smích).

Psalo se tam, že jsi vydával časopis Čech. Kolik vyšlo čísel a jaký byl ohlas? Byl to asi úplně první zin u nás.

No, jeden z mnoha nesmyslů v tom článku. Čech existoval a jedno nebo dvě čísla vyšly. A i když bych byl asi pyšnej, že bych něco takového dokázal vytvořit, tak opak je pravdou a s vydáním jsem neměl nic společného. Nejsem dobrej ani v psaní, ani v kreslení (smích).
Čech byla kolektivní práce více lidi. Ohlas to určitě mělo, ale dneska už vím prd jak moc velký.
V tom článku je pravda v podstatě jen v našich osobních datech. Zbytek je snůška blábolů, překroucených informací a vytrhávání z kontextu.

Vystoupení Landy a Matáska v Aktualitách byla tečka za jednou etapou skins u nás. Jak jste ten jejich výkon chápali?

Tak to se asi ptej jiných, jak to chápali. Já to nikdy nějak neřešil, bral jsem to tak, že k tomu měli svoje důvody, tak to udělali. Je to jen a jen jejich věc a vysvětlovaní tím pádem náleží taky jen jim. Ani to nechválím, ani nekritizuji. Ale asi máš pravdu, že to určitý milník byl.

Braník v časopise pro mládež, který vycházel po revoluci jako Filip (dříve Pionýr).
Braník v časopise pro mládež, který vycházel po revoluci jako Filip (dříve Pionýr).

Jak pokračoval tvůj život dál? Co vojna?

Kámoš mi zařídil optimální vojnu na letišti ve Kbelích, takže sem se na vejšku vysral. Rukovali jsme spolu, a Honza Štěpánek (původní zpěvák Braníku) už tam byl, takže elitní jednotka. Venku spolu, na vojně spolu, prostě rodina. Akorát jsme západní vojenský hadry, vyměnili za východní (smích)
No a po vojně jsem přešel k civilnímu letectvu a dalších 20 let byl u ČSA.

Někdy v té době se začali objevovat organizace, spolky jako Vlastenecká Fronta, Liga, Castisté. Zajímal jsi se o to?

Ne, to už je v mých očích politikaření, sketování a to nikdy nedělá dobrotu. Nehledě na to, že to je ta mnou oblíbená organizovanost. Ty lidi znám, ale nikdy jsem neměl ambice se do nějaký „organizace“ přidávat.

Vidím to dost podobně. Myslím, že skinheadský život i tak přináší spoustu historek. Takže pošli nějakou…

Kdysi se chvíli mezi námi pohyboval jeden chlapec. Nebudu jmenovat, ale ostatní budou vědět.
Už ani dávno nevím proč, ale přijeli si pro nás benga do Orlíku a odvezli na výslech k Botanický zahradě. Já šel jako druhý po tomhle nejmenovaným exotovi, takže jsem seděl na chodbě a čekal. Bohužel nebo bohudík byly otevřený dveře do výslechovky, tak jsem vše měl z první ruky.
Nejdřív tam blábolil nějaký píčoviny, co se týkaly otázek, co dostal. Polda byl viditelně v prdeli s nervama, z toho co mu tam mele a chtěl se ho zbavit a ono to nešlo. Ten vůl se začal fízla vyptávat, jak by se mohl k policii dostat a co proto má udělat.
Nejdřív jsem myslel, že se mi to zdá, pak že si dělá prdel, ale nakonec mi došlo, že je tak blbej, že to myslí vážně. No, ale to už polda nedal a vyrazil ho s řevem ven. (smích)
Dobrý bylo, že mě už pak nevyslýchal a vyhodil taky. No a exot už mezi nás nikdy nepřišel. Prostě chtěl být, jako jeden z nich.

Pamatuji si, jak byli tendence dělat ze skins něco jako pomocníky policajtů.

Jo, tak to jsem taky někde zaslechl. A věřím, že by se dost blbů našlo, co by spolupracovali.

Jižan dnes
Jižan dnes

…to asi ano. Pak přišla práce, rodina, složenky… Motorka… Jsi teda dnes motorkář Jižan, nebo pořád skin Jižan?

Nejde přestat být skinhead.
Ani práce, ani rodina, ani motorka přeci nezměněj srdce a mozek . Teda pokud si na motorce z obojího neuděláš sekanou. (smích)

V určitém věku se idea mění na životní styl a cestu. Pořád se tedy zajímáš o kapely a dění na scéně?

To souhlasím. A jasně, že myslím jinak, než v 18. Člověk má jiný priority, ale základ bude vždy stejný. To nejsou fusekle, aby jsem to měnil.
Informace a kontakty samozřejmě stále mám a snažím se udržovat v obraze.

To je fajn. Takže tvůj vzkaz budoucím generacím?

Blbá otázka. To bud vyzní jako klišé a nebo jako filozofickej blábol (smích).

No, je to na tobě.

Kdo jsem, abych něco mohl vzkazovat?
Každý si svoji cestu musí najít sám a podstatný je, aby na ní zůstal.
Skinheads není politika, je to životní názor. Takže takový ty pitomci, co mi mnohokrát říkali, že „byli taky u skínů“, jsou k smíchu, současně na ránu, ale hlavně vůbec nic nevědí.
Ale ten kdo ví, tak ten ať si za tím vždy a za jakýchkoli okolností stojí.

Díky Dane…

Napsat komentář

Emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *