Bound for Glory – Cesta válečníka

Jako poděkování za 2000 fanoušků, které stránka získala díky sociální síti facebook (www.facebook.com/racskins), Vám přinášíme ukázku z připravované knihy: „Bound for Glory – Rozjetý vlak nezastavíš!“.  Uvedená ukázka je z první kapitoly, kterou kniha obsahuje. Z velké části se jedná o koncept, proto výsledná kniha ještě projde několika úpravami a výsledný text nemusí 100% odpovídat této ukázce…

Bound for Glory
BFG: Joel (vlevo) a Big Ed (vpravo)

Kapitola 1 – Cesta válečníka

Bound for Glory je jedna z nejznámějších a nejdéle hrajících kapel v USA. Skupina vznikla v roce 1989 ve měste st.Paul ve státě Minnesota. Během devadesátých let minulého století se zapsala do historie jako nejaktivnější „White Power“ kapela. Hlavním představitelem a zároveň původním členem je Ed Wolbank, který se mistrně zhostil kytary a je také autorem mnoha textů.

Ed Wolfbank se chtěl už jako malý chlapec po vzoru Beethovena, Bacha či Wagnera stát hudebním skladatelem klasické hudby. Jak bude později z jeho četných projektů patrné, sám se nerad vyhraňuje vůči jednomu hudebnímu stylu, ale často zkouší nové a nové věci. Hudební stopy Eda sahají ještě dál než je samotné Bound for Glory. Před založením skupiny totiž působil v HC kapele Mass Corruption, se kterou dokonce nahrál několik demonahrávek. Kromě zmíněné klasické hudby byl v mládí nejvíce hudebně ovlivněn kapelou Iron Maiden, která vedle zvuku, který mu byl blízký také často využívala zajímavá témata ve svých textech. Ať už to byl text o Čingischánovi či RAF vždy se jednalo o něco vznešenějšího než jen zpívání o ženských a chlastu . Z pohledu RAC/Oi! to zase naopak byla skupina Skrewdriver, kterou poslouchal už jako mladý kluk a u které cítil, že můžete dělat to, co sami chcete. K nim nelze zapomenout i další vliv a tím byli skinheadské hardcore kapely osmdesátých let jako: Cro-Mags, Agnostic Front či Negative Approach.

Kromě hudebních aktivit se také jednalo o hlavního představitele Northern Hammerskins v St.Paul. K jejich spojení s Hammerskins Nation došlo během Aryan Festu v roce 1989. Po této akci byli členové totiž natolik nadšení, že se ihned přihlásili k této organizaci. Na začátku devadesátých let byl Ed jako hlavní představitel NHS pověřen, aby také dohlížel na založení poboček Hammerskins v Evropě.

Osmdesátá léta v St.Paul byla poznamenaná mnoha vlivy. Lidé jako Ed Wolfbank či Eric Banks byli ovlivněny skinheadskou scénou, která pro ně znamenala boj s drogovými dealery a dalšími gangy, kteří se v té době bavili napadáním a bitím původních starousedlíků. Tyto gangy byli často tvořeny přesídlenými přistěhovalci z Chicaga. Nezbylo jim tedy nic jiného než si vyholit hlavy, vzít si těžké boty a jako skinheadský gang se postavit těm, kteří je ohrožují. Netřeba dodávat, že liberálům se to příliš nelíbilo a samozřejmě i média začala v novinách chrlit svou nenávistnou propagandu. Viděli jak o nich média špatně mluví, nicméně oni nebyli ti, kteří by kradli, prodávali drogy či bezdůvodně napadali lidi. Jednalo se jen o kluky ze sousedství, kteří se postavili přicházejícímu nebezpečí. Poté, co viděli, jak MTV propaguje nenávistný gangsterský rap, byla už další část jejich vývoje jasně dána. Rozhodli se vstát a bojovat hudbou. Rozhodli se vstát a založit Bound for Glory! Kapelu, která vznikla jako reakce na hudební průmysl, který propagoval zločince jenž útočili na jejich ulice.

Jejich původní složení bylo následujicí: Eric Banks – zpěv, Ed Wolbank – sólová kytara, Dan – bicí, Sean – kytara a Scott – basa.

Prvním oficiálním vystoupením, kde si Bound for Glory mohli vyzkoušet živé hraní, byl již zmiňovaný Aryan Fest pořádaný Tomem Metzgerem (White Aryan Resistance), v Tulse v Oklahomě. Zde BFG vystoupilo s kapelami HakenKreuz, Bully Boys a Midtown Bootboys. I když oficiálním zpěvákem byl stále Eric Banks, tak tento koncert odzpíval již Joel. Důvodem bylo to, že Eric se Edovi nějakou dobu neozýval. Ten z paniky, že nedají sestavu na daný festival dohromady, oslovil Joela. Jako jejich dlouholetý kamarád a soused přijmul roli „zpěvák na záskok“. Samotný Joel byl za tuto nabídku velice rád, protože byl častým návštěvníkem zkoušek BFG a vždy toužil zpívat v kapele. Zajímavostí je, že i když Joel neměl žádné zkušenosti se zpíváním, role se zhostil výborně a do vystoupení se stačil naučit 8 písní. Celá jeho příprava trvala pouhých 7 dní. Jeho jediná zkušenost s hudbou byla na střední škole, kde si občas „zablbnul“ se Stevem, který později hrál ve West Wall.

V létě toho roku vydali díky německé společnosti Rock-O-Rama své debutové album s názvem „Warriors Glory“. Kapela v té době již opustila Rock/Oi! styl a více se zaměřila na tvrdší žánr, který se pro ně později stal tolik specifický. Vokálů se zde již zhostil na místo Erica Joel.

V roce 1992 vyšlo jejich druhé album s názvem „When the Hammer falls“, které opět vydala Rock-O-Rama. Na pozdějším CD vydání se navíc objevily dvě nové písně: Assasination a Us Against The World. V té době se také kapela rozhodla, že založí vlastní produkční společnost, která nesla stejný název jako skupina sama, tedy: Bound for Glory (BFG) Productions. Tato společnost byla v roce 2005 prodána firmě Panzerfaust Records, která ovládla celou hudební WP/RAC scénu v USA. Jelikož k založení došlo ve stejné době jako vydání jejich druhého alba, tak se rozhodli, že album „When the Hammers falls“ vydají znovu se stejným materiálem, ale vlastním obalem. Sestava na tomto albu byla následující: Joel – zpěv, Ed – kytara, Carl – basa, Dan – bicí, Teutonic Sean – akustická kytara v písni „Eternal Flame“.

V roce 1992 vyšlo jejich třetí album s názvem „Over The Top“. I toto album bylo vydáno německým Rock-O-Rama a zároveň BFG Productions. Na albu se navíc podíleli dva noví hudebníci, kteří dali tomuto albu již trošku odlišný zvuk. Na albu se objevila také píseň „The Good Fight“, která byla věnována památce muži jménem Brian Kozel.

Brian Kozel byl White Racial Loyalist / Creator / Bílý baret a člen Hammerskins. 15. září v roce 1990 v Milwaukee byl zavražděn gangem mexičanů. Brian s několika přáteli (bílé barety) roznášeli létaky. Když přicházeli k domu jeho přítele byli napadeni několika Mexičany. Gang Mexičanů projíždějící kolem v autě na ně nejdříve vykřikoval rasistická hesla, ale to jim nestačilo. Zastavili a rozhodli se Briana a jeho přátele napadnout. Strhla se mezi nimi velká bitka. Mexičané nakonec byli zahnáni a bílé barety si mysleli, že zvítězili a boj skončil. Proto se rozhodli pokračovat ve své cestě k domu. Mexičané ovšem nepřijali porážku a vytáhli zbraně a začali do nich střílet. Brian byl střelen do zad a kulka nakonec zasáhla i srdce. Zemřel téměř okamžitě. Vražda mladého pro-bílého aktivisty byla obrovská ztráta a tragédie.

Pro BFG nebyl Brian Kozel jen aktivista, ale také přítel. Ed o Brianovi říká: „V roce 1990 jsem navštívil Milwaukee a setkal jsem se tam s několika přáteli. Behěm prvního dne jsme šli na párty, kde byli další kamarádi. Na této párty jsem měl tu čest se poprvé setkat s Brianem. Byl velmi energický a pozitivní člověk. V jejich městě byl mezi skinheady přirozeným vůdcem. Byl mezi ostatními respektován a oblíben. Ten večer si dal také na krk vytetovat nápis Skinhead. Určitě se dá říci, že jeho přesvědčení bylo opravdu stoprocentní. Byl také velmi inteligentní člověk a jistě ho čekala dobrá budoucnost. Od té doby jsem s ním zůstal v kontaktu. Bylo vidět, že chce pro sebe a své přátele dělat jen to nejlepší. Když jsem poté jednoho dne dostal zprávu o jeho zavraždění, byl to pro mě šok. Zřejmě byl s několika přáteli v baru v Milwaukee a poté, co odešli byli konfrontováni skupinou Mexičanů. Následoval boj v němž Mexičané prohráli. Než aby bojovali jako chlapi, tak jeden z nich vytáhl pistoli a střelil Briana do zad, na což během chvíle zemřel. V mainstreamu existují lidé, kteří zřejmě nechápou jak nebezpečné to tam je. Oni si mysleli, že to bylo proto, že byl skinhead a proto si to způsobil sám. Mainstream prostě zapomenul na to, co znamená být hrdý na to kdo a co jste. Brian zemřel jako svobodný člověk se svobodnou vůlí. Nebyl svázán žádnými hmotnými statky či pocity viny. Zemřel za to v co věřil! Tato píseň je venována jemu. Není prvním a ani posledním.

Ve stejném roce jako vyšlo jejich album „Over The Top“, odcestovali společně s kapelou Final Solution na koncert do Evropy. Byli první americkou „White Power“ kapelou, která na starém kontinentě vystoupila. Zahráli si společně s kapelami jako Störkraft či Radikahl. Jejich vystoupení, které proběhlo v Německém městě Weimar bylo skutečně ohromné. Akce se zúčastnilo přes 4000 fanoušků z celé Evropy.

One thought on “Bound for Glory – Cesta válečníka

Napsat komentář

Emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *