Rahowa

V Torontu v roce 1989 vznikla kapela, která se do historie RAC/WP scény zapsala jako jedna z nejkontroverznějších skupin celého hnutí. Důvodem nebyl jen styl, kterým se později skupina vydala, ale zejména život samotného frontmana. Skupina zvolila název, který není ničím jiným než zkratkou pro Racial Holy War (svatá rasová válka). Na toto téma se členové odkazovali i ve svých textech. Skupinu založil George Burdi, také znám pod pseudonymem George Eric Hawthorne. Tento pseudonym převzal po spisovateli Nathanieli Hawthornu, jenž byl pro něj vzorem. V devadesátých letech byl Burdi významnou osobností v celém RAC/WP hnutí. Mezi jeho aktivity nepatřila jen hudba a RAC scéna, ale také byl zapleten do skupin s politickým poselstvím. Asi nejznámější jeho působení bylo jako vedoucí Torontské COTC (Church of the Creator).

Jon LatvisV roce 1993 se kapela rozhodla, že vydá své debutové album. Peníze na tento projekt získali díky francouzskému labelu Rebelles Européens. Bohužel než mohlo dojít k vydání alba, tak se francouzský label rozpadl. Jelikož kapela měla nahrávku a neměla nikoho, kdo by ji vydal, tak se George rozhodl, že založí vlastní vydavatelskou společnost, která ponese jméno Resistance Records. Začátek tohoto vydavatelství se tedy dá připsat náhodě, ke které došlo díky rozpadu Rebelles Européens. Hlavním sídlem Resistance byl Detroit ve státě Michigan. Důvodem tohoto umístění byl fakt, že město disponovalo aktivisty jako Mark Wilson, kteří se na tomto projektu chtěli podílet a také fakt, že Detroit bylo strategické místo, ke kterému měli lidé z COTC Milwaukee stejně daleko jako lidé z Toronta. Kromě zmíněné vydavatelské společnosti také začali vydávat tištěný časopis Resistance, který na svou dobu a na úroveň tehdejších tiskovin byl na velmi vysoké úrovni.

Declaration of WarVe stejném roce jako vznik Resistance vychází také první album Rahowy s názvem „Declaration of War“. Samozřejmě vydáno bylo pomocí Resistance Records, která se tak postarala o reklamu celé skupině. Složení na tomto albu bylo následující: Jon Latvis – kytara, klávesy, piáno a zpěv v písních: „Triumph of the Will, Victory Day a Avenge Dresden“, George Burdi – zpěv, Joe Rahowa – basa, Steve – kytara, Myke S. – bicí a druhý hlas. Zajímavostí určitě je, že tvůrcem obalu byl známý hudebník Griffin (Stonehammer), který byl s kapelou v úzkém spojení, stejně jako například Bound for Glory. Nešlo mezi nimi jen o spolupráci na RAC/WP scéně, ale také o přátelství.

I když byl George Burdi frontmanem kapely a vůdčí osobností s kreativními schopnostmi, tak texty Rahowy nebyly jen jeho dílem. Na hodně písních se textově podíleli Jon Latvis či Dan Armstrong z kapely Centurion. Co se týče samotné hudby, tak ta byla celá dílem Jona Latvise.

Old Rahowa pictures - Picture of the Ian Stuart Tribute Concert in Wisconsin, 1994V roce 1994 kapela vystoupila na největším a nejslavnějším koncertě Ian Stuart Memorial, který se konal v Racine ve státě Wisconsin. Na této akci vystoupili společně s Bound for Glory, Centurion, No Remorse a Berserkr. Sám George Burdi řekl, že Rahowa za své osmileté působení měla asi tak 15 – 20 koncertů. Tedy jejich veřejné vystupování bylo spíše vzácností.

Rok 1995 byl pro kapelu převratný. Vyšlo jejich druhé a poslední album s názvem „Cult of the Holy War“. Toto album kapelu vystřelilo mezi hudební špičky RAC/WP scény. Opustili skinheadskou vizáž a i po hudební stránce vpluli do jiných vod. Celé album se nese v duchu gotického metalu, který je posilněn epickými texty. Sestava z prvního alba byla zcela nová a zůstalo pouze jádro a srdce kapely: Jon Latvis a George Burdi. Latvis nahrál veškerou hudbu a vedle kytary se zhostil ještě violoncella, basy, piána a vokálů. Na bicí přišel Wolfgang Mortuus a kláves se ujal Carl Alexander.

A-263142-1356905589-6549

Kapela měla našlápnuto na velká pódia a i jejich projev se snažili upravit tak, aby byl více přístupný širší části publika. Nyní již nehráli jen skinheadům, ale všem lidem, kteří bojovali za svou identitu a národ. Stejně jako se vedlo kapele, tak se dařilo i obchodům Resistance Records, která například odkoupila BFG Records a pohltila i další vydavatelství. Na mezinárodní scéně se zapsali jako hudební vlajková loď novodobého WP hnutí, které se odkazovalo na prvky myšlení COTC, které hlásalo, že běloši jsou stavitelé civilizací. Samotný George Burdi spolupracoval s mnoha hudebníky po celém světě a není tajemstvím, že i česká scéna byla jeho tvorbou poznamenána. Došlo totiž ke spolupráci mezi Georgem Burdim a Tomášem Fabiánem z kapely Buldok (dnešní Outsider či Dizenter). I když se spolupráce týkala pouze textové části, tak jakási „renesance v hnutí“, která měla odstartovat nový směr byla z této spolupráce patrná. Kapela kráčela směrem vzhůru a budoucnost byla více než skvělá.

George BurdiBohužel minulost dostihne každého a stejný problém nastal i u George Burdiho. V roce 1993 se účastnil několika politických meetingů, které často vyvolávali rozbroje mezi anti-rasistickými aktivisty a stoupenci z řad skinheads či COTC. Z jednoho tohoto rozbroje, při kterém byli anti-rasističtí aktivisté napadeni byl obžalován samotný George Burdi. Soud se vlekl mnoho let a v roce 1995 byl za tento útok odsouzen na 1 rok vězení. V té době si ale odseděl pouze měsíc a poté byl na „příslib“ propuštěn. Díky tomuto uvěznění byl George ještě více utvrzen ve svých myšlenkách a jeho aktivismus byl v rámci hnutí znásoben.

V roce 1997 byla jeho spoluúčast na útoku proti anti-rasistům znova otevřena a George musel opět nastoupit do vězení a dokončit tak svůj trest. Když byl v červnu toho roku propuštěn, byl z George Burdiho jiný člověk. Rozhodl se opustit hnutí a jít vlastní cestou. Nálepka rasisty a nacisty již byla příliš velké sousto. Jeho rozhodnutí opustit hnutí bylo chápáno jako zrada a on sám se nijak nesnažil toto vyvrátit. Jeho cesta v rámci scény skončila a s ním skončila i celá Rahowa. I když hudební právo na kapelu má jistě Latvis, již nikdy se nepovedlo kapelu oživit a skutečně uvést do chodu. Zajímavostí je, že samotný Latvis se o to skutečně pokoušel, aby kapela znovu povstala a pokračovala ve své cestě dál.

New George BurdiDalší cesta samotného George byla jedna velká komedie. Nejdříve si vzal manželku s indickými kořeny, se kterou se ovšem později rozvedl. Pak se také snažil vytvořit nové hudební těleso, ve kterém působil s černochem a židem. Proč došlo až tak k velkým extrémům, tak o tom se vedou stále spory. Na jedné straně samotný George tvrdí, že přehodnotil své myšlenky a rozhodl se jít jinou cestou. Na straně druhé se spekuluje o tom, že George prostě zbaběle utekl a aby dokázal, že není rasistou a zbavil se tak té ošklivé nálepky, tak volil extrémy, které volil. Také se často mluvilo o zpronevěřených penězích z Klassenova účtu (šéf COTC), za které si pořídil vlastní firmy a zabezpečil tak svůj život. Cílem tohoto článku není spekulovat o tom, kde je vlastně pravda. Nicméně závěrečná slova patří skutečnému tvůrci Rahowy Jonu Latvisovi…

Tri-City show, November, 2001 - Jon Latvis

Jon Latvis: „Kdyby nebylo mě, nebyla by žádná Rahowa a tedy ani žádná Resistance Records. Byl jsem autorem veškeré hudby. Navíc jsem zpíval jako záložní zpěvák, protože v době, kdy jsme začali, tak George neměl vůbec žádné hudební znalosti a nebyl schopen zpívat. Jelikož George neměl ani ponětí o tom jak zpívat, tak jsme ho s Danem Armstrongem vyhodili a demo nahrávky jsem zpíval sám. George v té době byl pouze manažerem kapely.“

Napsat komentář

Emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *